Péče o ty nejzranitelnější malé děti

mi dává pocit naplnění, štěstí a uspokojení. Je to nejsmysluplnější práce, kterou jsem ve svém životě dělala.

Stačí se jen na děti podívat a hned víte, proč to děláte.

Je to zázrak!!!

K pěstounství jsem asi směřovala celý život. Ještě během studií jsem začínala v kojeneckém ústavu jako sociální pracovnice. Tenkrát tam bylo dvacet dětí na jednu sestřičku a já jsem odtamtud hodně rychle utekla, protože bych si všechny děti vzala domů. Po třiceti letech jsem se jako pěstounka do jednoho takového zařízení vrátila převzít děťátko do péče. Dětí tam bylo sice už jen osm, ale stále jen jedna sestřička. Dělala co mohla, ale má jen jednu náruč pro tolik natažených rukou. Když dítě pláče, potřebuje-li uspokojit svou potřebu, a nikdy se nedočká, přestane plakat. Jen v jeho očích vidíte tu rezignaci a nedůvěru. Děti z ústavního zařízení se bojí okolního světa. Bojí se úplně všeho. Přichází z mikrosvěta do velkého světa a na nás je, ukázat jim, že je ten svět bezpečný.

První děťátko jsme přijali z kojeneckého ústavu v roce 2012, kdy byla pěstounská péče na přechodnou dobu  sama v plenkách. Naši dva synové už byli dospělí a s manželem jsme cítili, že máme ještě dostatek sil. Přechodné pěstounství nás oslovilo a zdálo se nám  jako skvělá možnost pomoci, protože nevíme, jak dlouho nám síly ještě vydrží. Od té doby pečujeme už o desáté  dítě.

K miminkům  máme s manželem oba velice blízký vztah. Na vlastních dětech jsme viděli, že věnovat dětem rok, dva, tři při startu do života je nejdůležitější. Z počátku  byla spíše intuice, ale když jsme se začali zajímat víc, zjistili jsme, že poslední výzkumy mozku dokazují velký význam  péče blízké osoby v tomto období života. Pokud se nevytvoří některé spoje v mozku hned na začátku, nevytvoří se už nikdy. Chtěli jsme být u toho a pomoci  dětem, aby v tomto kritickém období nebyly samy.

Oba nás péče o děti naplňuje, i když samozřejmě někdy dost vysiluje, protože třeba vstávat každé tři hodiny a uspokojovat životní potřeby miminka je náročné, ale chce to jen čas, než se  srovnáme a naladíme se na sebe.

Miminka nám byla dána už jako hotová stvořeníčka se vším, co prožila, a my se snažíme rozklíčovat jejich signály. Například poznat typ pláče, abychom na něj mohli adekvátně reagovat. To někdy trvá i tři měsíce. Říkám tomu, že miminko ještě jeden trimestr donosíme. 

A najednou tu změnu vidíte. Některé děti jsme si přinesli s takovým nešťastným výrazem ve tváři a po třech měsících rozkvetly. Je to zázrak!!! Před vámi je úplně jiný človíček. Ten pohled je naší největší odměnou a stojí za všechny probdělé noci, čas strávený na úřadech, u soudu nebo u doktora a za všechny komplikace, které s sebou náš právní systém, bohužel, stále nese.

Jaké je loučení? Je to, jako když vystoupíte z rozjetého vlaku, ve kterém jste jeli nonstop. Doma je nezvyklé ticho a já mám najednou spoustu času, který neumím využít. Pár dní mi trvá, než se znovu naučím věnovat sama sobě. Jsem pánem svého času,vstávám, když chci já, chodím do kina, do divadla, užívám si maličkostí, třeba schodů, nebo si vybírám cesty, kterými by kočárek neprojel. 

S manželem se snažíme po předání miminka  někam odjet , abychom byli chvíli mimo domov, kde je ticho. Nejlépe někam do neznáma, do přírody, a nemusí to být daleko. Načerpáme nové síly, věnujeme se sami sobě, odpočineme si. No a když se vrátíme, uklidím a začneme se těšit na další!

Z devíti  dětí jsme více než s polovinou v kontaktu a navštěvujeme se. Rodiny s námi sdílí své štěstí a radost. Pocit, že jsme byli součástí života jejich dětí a život dál pokračuje tak, jak má, s maminkou a tatínkem, je nádherný. My jsme jen na začátku pomohli, aby se na tomto světě cítily vítané a v bezpečí, nic víc, nic míň.

Ano, je to náročné, osudy dětí vás pohltí, někdy jsme dole, někdy nahoře. Většinou jsme nahoře, ale některé události nás srazí a musíme zase pomaličku nahoru vyšplhat a myslet pozitivně. Je to jedno velké dobrodružství a zkrátka nikdy nevíte, co bude, nemůžete plánovat. A je to záležitost celé rodiny! Našich rodičů, synů, vnoučat. Na ty nesmíme nikdy zapomenout. Oni všichni se totiž podílí na tom, aby děti poznaly fungující rodinu a měly dobrý start do života.

Radka a Martin
Gabriela a George
Andrea a Aleš