10. díl: Jaro s Kulíškem: Těšíme se na babičku

Můžeme čekat návštěvu i v době koronavirové?

Jaro je v plném rozpuku. Najednou je svět zelený a šťavnatý, ale visí nad ním téměř viditelný příkrov obav. Všichni jsou už unavení z celodenních pesimistických zpráv. Před očima nám stále běhají děsivá čísla nakažených a mrtvých. Zpočátku nám připadaly hrozné desítky úmrtí; teď jen rezignovaně krčíme rameny nad desítkami tisíc. Myslím na známé v New Yorku, v Ottawě. 

Přestávám tolik sledovat zprávy, jsme s Kulíškem hodně venku. Miluje jízdu kočárkem, která ho vždy ukonejší. Blaženě se rozvaluje a po tvářičce se mu míhá úsměv. Když usne, v rychlosti seju semínka, přepichuju sadbu, vysazuju první otužilce na záhon. Stříhám jarní kytky do váz. Moje drobné, a přitom velké radosti.

Volá mi sociální pracovnice malého. Mohla by za námi přijet Kulíškova babička? Byla bych ochotná to risknout, i když je koronavirus stále tady? Za normálních okolností se první kontakt s budoucími pečovateli našich dětí uskutečňuje v prostorách úřadu nebo doprovodné organizace a účastní se ho sociální pracovnice dítěte a klíčová pracovnice pěstounů. 

Ty seznámí přebírající rodinu se situací, vysvětlí proces předávání dítěte, nastaví se pravidla setkávání, jejich četnost a délka. Pěstoun tak není v pozici někoho, kdo by přebírající rodinu nějak dirigoval či úkoloval. Má to velký smysl, protože mezi oběma rodinami je potřeba nastolit co největší pohodu, aby se dítě dobře navázalo a hladce přešlo do nového prostředí.

Tentokrát je vše jinak. Se setkáním samozřejmě souhlasím; malý potřebuje co nejdřív do trvalého domova. Jsem na to ale sama. Sociální pracovnice ani moje „klíčenka“ ještě nesmí do terénu. Situaci ulehčuje to, že bydlím na venkově a můžeme být s babičkou a Kulíškem venku na zahradě. 

Moje skvělá klíčová pracovnice funguje alespoň po telefonu, domlouvá s babičkou kontakt a vysvětluje jí, jak to obvykle probíhá. Připomíná mi, ať nezapomeneme na dezinfekci a roušky ☺. A my s Kulíškem už jenom čekáme, až u vrat zastaví auto, které zatím ještě neznáme.

Také byste chtěli svou náruč nabídnout opuštěnému dítěti? Přechodných a dlouhodobých pěstounů stále v Česku není dost a spousta dětí tak zbytečně svá nejdůležitější raná léta tráví v ústavech.

Zkuste nám nezávazně napsat o víc informací na info@dikypestounstvi.cz nebo zavolejte na 777 440 338, jsme tu jen pro vás. 

Děkujeme, že nám pomáháte hledat dětem nové rodiny.