2. díl: Kulíšek poprvé - Kvůli koronaviru je to teď i pro opuštěné děti mnohem těžší

Co se stane, když vám zavolají, že pro vás mají miminko, které potřebuje vaši pomoc?

Následuje vlastně rutinní kolotoč prací. Vytáhnout oblečky – modré, nebo růžové? Tentokrát modré! Dále vyprat, vyžehlit, nachystat kočárek, autosedačku, lehátko, košík, vysterilizovat lahvičky a dudlíčky, nakoupit plínky, mléko, kojeneckou vodu, zkontrolovat zásoby kosmetiky a léků.

Všechno je to stejné, jen u toho mám tentokrát skoro nepřetržitě puštěnou ČT24. V Evropě řádí koronavirus a už ho máme i u nás. Mám ráda spolehlivé informace, a tak se je snažím vyfiltrovat i na internetu. Tyto zápisky vycházejí s odstupem, ale koronavirus je tu bohužel stále s námi.

V den D vyrážím brzy po ránu do nemocnice; jedu do jiného kraje, protože v polovině ze čtrnácti krajů není ani jeden volný pěstoun. Kvůli koronaviru je to teď všechno i pro opuštěné děti mnohem těžší. A my si pro děti rádi zajedeme i dál, je to součást naší práce a máme radost, že dítě nemusí do ústavního zařízení.

Na novorozeneckém oddělení už na mě čeká sociální pracovnice malého, soudní vykonavatelka s předběžným opatřením o umístění dítěte do mé péče a pan doktor. Ještě to nevím, ale je to vlastně na dlouhou dobu naposledy, co si s někým podávám ruku.

Lékař mě seznamuje se zdravotním stavem chlapečka. Je maličký, jeho maminka brala drogy, na poslední chvíli ji kdosi přivezl do porodnice, odkud brzy po porodu odešla. Přebírám veškerou zdravotní dokumentaci, vyřídím nezbytné papírování se soudní vykonavatelkou a sociální pracovnicí, se kterou si slíbíme, že si brzy zavoláme, co bude dál.

Pak jdu se sestřičkou za miminkem. Je to opravdu Kulíšek nejmenší. V peřince se doslova ztrácí. Když si ho převlékám, se sevřeným srdcem hledím na ty ruce a nožky, které připomínají větvičky.

V autosedačce mám sice novorozeneckou vložku, ale přesto v ní Kulíšek působí titěrně. Dostaneme spoustu věcí na cestu – mléko, kosmetiku, plenky, kufřík pro opuštěná miminka od La Vida Loca, do kterého budu malému schovávat všechny jeho vzpomínky na první týdny jeho života. Hřeje mě to za něj u srdce. 

Zůstal sice sám, ale má už nějaké své věcičky, fotky z porodnice, už se mu začíná psát minulost. A taky má na nějakou dobu mě, abych ho donosila, vykrmila a přesvědčila o tom, že na světě je vlastně fajn. Ze začátku je to ale těžké… ale o tom zase příště.

Také byste chtěli svou náruč nabídnout opuštěnému dítěti? Přechodných a dlouhodobých pěstounů stále v Česku není dost a spousta dětí tak zbytečně svá nejdůležitější raná léta tráví v ústavech.

Zkuste nám nezávazně napsat o víc informací na info@dikypestounstvi.cz nebo zavolejte na 777 440 338, jsme tu jen pro vás.

Děkujeme, že nám pomáháte hledat dětem nové rodiny.