4. díl: Růženka: Zbožňovala zpívání do ouška

Ráda bych zavzpomínala i na děti, které jsem měla před Kulíškem.

Ráda bych zavzpomínala i na děti, které jsem měla před Kulíškem. Nemůžu uvádět jejich jména, a tak je budete poznávat pod různými přezdívkami. Co třeba začít s Růženkou a Hříbkem?

Růženku jsem si vyzvedla z porodnice, když jí bylo dva a půl dne. Jela jsem si pro ni do jiného kraje, protože tamní přechodní pěstouni byli všichni obsazení. Měla jsem velkou radost, že malá nemusela putovat do ústavního zařízení; její sociální pracovnice je žena na svém místě. Naše spolupráce probíhala po celou dobu bez zádrhelů. Růženčin příběh se podařilo vyřešit za půl roku – předcházející pěstouňátka u mě byla většinou celý rok!

Růženčina maminka by se o ni nedokázala postarat. Naštěstí má ale sestru, která si malou chtěla hned od začátku vzít k sobě. Bydlí však v jiné zemi, takže vyřizování bylo ještě o něco složitější než obvykle. Teta se však byrokratickými překážkami nenechala odradit. 

Růženka byla zdravé, ale velmi nespokojené miminko. Přes den stále plakala, lekala se náhlých zvuků, nesnášela shon a moc lidí pohromadě. Nechtěla se chovat v náručí jako jiná miminka, musela jsem ji vždy držet ve svislé poloze přitisknutou k sobě. Uklidnila se v kočárku, tak jsme chodily hodně ven. Zbožňovala zpívání do ouška. 

Maminky našich pěstouňátek se v těhotenství většinou nechovají zodpovědně. Dobrá polovina z nich bere drogy, jiné pijí alkohol nebo – jako v Růženčině případě – kouří. 

Miminka si pak po narození musí zvyknout obejít se bez těchto látek a v různé míře je to trápí. To, co pak potřebují ze všeho nejvíc, je hřejivá milující náruč, která je jim stále k dispozici. Potřebují čtvrtý trimestr, jak říká jedna kolegyně. Toho se jim v ústavu prostě nedostane. 

Růženka se ujistila, že svět je bezpečné místo, a začala tady být ráda, až v pěti měsících. A co bylo dál? Čtěte zase za týden. ☺

Také byste chtěli svou náruč nabídnout opuštěnému dítěti? Přechodných a dlouhodobých pěstounů stále v Česku není dost a spousta dětí tak zbytečně svá nejdůležitější raná léta tráví v ústavech.

Zkuste nám nezávazně napsat o víc informací na info@dikypestounstvi.cz nebo zavolejte na 777 440 338, jsme tu jen pro vás. 

Děkujeme, že nám pomáháte hledat dětem nové rodiny!