6. díl: Růženka potřetí: návštěva u Hříbka

Jedeme s Růženkou, mým devátým pěstouňátkem, za mým předchozím chlapečkem.

Jedeme s Růženkou, mým devátým pěstouňátkem, za mým předchozím chlapečkem. Hříbek má narozeniny. Hned u dveří slyším, jak volá mé jméno a k němu připojuje: ,,A mimi!“

Schází se široká rodina a já s nepopsatelnými pocity sleduju, jak je malý DOMA, obklopený péčí a láskou. Před rokem a půl mi ho sociální pracovnice přivezla až ke dveřím; Hříbkova maminka neměla kde bydlet a byla bez prostředků. Přála si, aby Hříbek nemusel do ústavu, ale šel načas do rodiny, a sama ho odvedla na sociální odbor. 

Hříbek první dny tesknil po mamince. Nosila jsem ho a zpívala mu; jen tak se uklidnil. Pil spoustu mlíčka a dospával se. Po pár dnech se ležící smutný chlapeček posadil a začal lézt. Ubezpečil se, že i když nejsem jeho máma, jsem tu pro něj. Každým dnem rozkvétal. 

Hříbkova maminka si chtěla sehnat práci a byt, ale její snaha uspořádat si život tak, aby v něm mohla vychovávat svého chlapečka, pro ni byla příliš velké sousto. Sama neměla náruč, která by ji podržela a pomohla jí. Nakonec to vzdala. To mě vždy strašně bolí. Takhle by to nemělo být.

Po deseti měsících malý získal nové rodiče – dlouhodobé pěstouny – a já nové přátele na celý život.

Hříbek rozbaluje dárky. S jiskřičkami v očích sleduje, jak jeho maminka přináší dort, a sfoukává svíčky. Nepochybuje o svém místě na světě. Patří sem, k mámě a tátovi. Až bude větší, bude znát svůj příběh. Z těch deseti měsíců, jež jsme spolu strávili, má knížku, kterou dělám každému svému děťátku. 

Může za mnou s rodiči přijet a vidět, jak se starám zase o další sazeničku. Na stěně v pokojíčku má svou fotku. Je tu postýlka, ve které spal, hračky, s nimiž si hrál, i knížky, které rozporcoval na kusy. U dětí, jež ke mně nepřijdou rovnou z porodnice, se vždy snažím vypátrat vše o jejich předchozím životě, aby neměly ve své historii bílá místa. Je to pro ně strašně důležité.

A jedním z narozeninových hostů je i Růženka. Hříbek ji hladí, pusinkuje a nosí jí hračky. To je pro mě vždycky moc silný okamžik. Prolínání minulosti s přítomností. Hříbkův příběh měl šťastný konec. O tom Růženčině se bude rozhodovat za pár dní. Držte jí palce!

Také byste chtěli svou náruč nabídnout opuštěnému dítěti? Přechodných a dlouhodobých pěstounů stále v Česku není dost a spousta dětí tak zbytečně svá nejdůležitější raná léta tráví v ústavech.

Zkuste nám nezávazně napsat o víc informací na info@dikypestounstvi.cz nebo zavolejte na 777 440 338, jsme tu jen pro vás. 

Děkujeme, že nám pomáháte hledat dětem nové rodiny.